Library
of Congress je unikát, jemuž může jen těžko konkurovat nějaká jiná
knihovna na světě. Na jejím založení v roce 1800 a počátečním rozkvětu měl
významnou zásluhu Thomas Jefferson, snad nejpozoruhodnější velikán v dějinách
země. Účelem knihovny bylo poskytovat servis pánům zákonodárcům, jejich štábům
a též legitimním vědcům. Později do ní získala přístup veškerá veřejnost. Na
Independence Avenue je tak k dispozici kolos s víc než 100 milióny knih,
rukopisů, fotografií, plakátů, map, hudebních not, v 470 řečích. Délka koridorů
s těmito zásobami už překročila 500 kilometrů čili vzdálenost téměř přes celou
Českou republiku. Některý z pěti tisíc zaměstnanců je též českého původu a
zájemcům poradí, kde co najít. Kdysi významný činitel předúnorového režimu mi
velmi vycházel vstříc, když jsem zápolil s vyhledáváním materiálů při práci na
doktorské disertaci pro Kolumbijskou univerzitu.
Nutno se potýkat s denně
přibývajícím návalem novinek, zásob přibývá, gigant kypí. Postačí nahlédnout
do oddělení map (6 milionů) s nutností přizpůsobovat se měnícím požadavkům
dne. Rozpad Sovětského svazu, přepis všech čínských jmen, diktátor Mobutu z
Konga udělal Zaire, po jeho pádu padlo i Zaire, vojenští vládci přejmenovali
Burmu na Myanmar, Rangoon na Yangon, což ale tamější sílící opozice neuznává.
V Indii se z Madrasu stal Chennai a z Bombaje Mumbai. V Zimbabwe změnili 10
procent a v Zambii víc než 20 procent jmen všech měst a obcí. V Japonsku
urbanizace pohltila a tedy i z map vypudila tisíc vesnic. I požadavky být politically
correct chtějí své. Pod tlakem některých velmi háklivých amerických Indiánů
dochází k zákazu prý potupného slova squaw. První vyhověl stát
Minnesota, ostatní následovaly - celkem těch změn bude 1,200. A pořád si někdo
něco nového vymýšlí: North Tarrytown, městečko ve státě New Yorku, odstěhováním
giganta General Motors utrpělo hospodářskou ztrátu a tedy došlo k iniciativě
přejmenování na Sleepy Hollow, něco jako Ospalé údolí.
Před
víc než 100 lety se veřejnosti poskytla příležitost vzít do ruky kteroukoliv z
milionů knih. Totéž právo je teď rozšířeno na přístup do special collection
– k rukopisům, pozůstalostem velikánů, prezidentů, celebrit,
fotografiím z občanské války, novinám s oznámením o zavraždění Lincolna,
divadelním plakátům a třeba i jídelním lístkům z dávné doby. V těchto dnech
došlo k odpečetění velkého množství (1.585) krabic s písemnostmi zemřelého
Harry A. Blackmuna, soudce Nejvyššího soudu. The New York Times uveřejnil
(7.3.2004) zkušenost své novinářky: “Měla jsem pocit, že vstupuji do jiného
světa. Čítárna Oddělení rukopisů kongresové knihovny je něco zcela unikátního.
Podobá se to vstupu do chrámu sekty, o jejíž existenci jsem jen stěží něco
věděla. Před přiblížením se k vzácným dokumentům, které jsou původním zdrojem
kulturního a politického dědictví země, zájemce se musí vysvléct téměř do
naha.Všechno přinesené včetně svršků, které mají kapsy, se odevzdá a zamkne.
Papír a tužku poskytne personál. Laptop computer se smí použít, ale
při příchodu a odchodu musí být podroben inspekci. Kdokoliv by čítárnu opustil,
i třeba jen kvůli jednomu telefonátu, bude znovu kontrolován bedlivým
hlídačem.”
Ale
vzdor sebepřísnějším opatřením, stále hrozí nebezpeèí, že unikátní
delikátní dokumenty utrpí. Papír, jehož výroba se v podstatě za století
nezměnila, má své výhody. Je skladný, snadno přenosný, nerozbije se, když ho
upustíme, lze ho složit, dělat na něj poznámky, vystříhovat, pohodlněji se lze
na něj dívat než na obrazovku, a jeho použitelnost nezávisí na vnějších
zdrojích energie. Jenže skladování, přeprava tam a zpátky zabere příliš času,
papír žloutne, trouchniví, má jen dočasnou životnost, vede k plýtvání, polovina
paperbacků se neprodá a vyhodí, kolik jen stromů, hvozdů je zničeno zbytečně.
Snaha
předejít takovým permanentním ztrátám, vedla k zrození projektu všechny ty
zásoby digitalizovat. S nápadem prý přišel Steven P. Jobs, jeden ze zakladatelů
firmy Apple, a ředitel knihovny James H. Billington iniciativu přivítal. Tento
tzv.National Digital Library Program zahrne zdroje i z jiných knihoven a
všechno to bohatství by bylo k okamžité dispozici nás všech na této rozvíjející
se electronic superhighway. Do roku 2000 došlo k zpracování přes 5
milionů exponátů, knihovna dostává miliony požadavků měsíčně a hodně jich
přichází od středoškolské mládeže. Není se co divit, však to je generace,
která kolem kompjútrů vyrůstá.
Proces digitalizace je
náročný nejenom časově. Stojí víc peněz (2 až 6 dolarů za stránku), než je
Kongres ochoten poskytnout z kapsy daňových poplatníků. Tedy jako v mnohých
jiných případech, se stát obrací k soukromým mecenášům. Mnohé miliony poskytl
miliardář John W.Kluge, velký obnos též přišel z nadace Davida Packarda.
V souvislosti se zmínkou o
této knihovně a o penězích: The Kennan Institute, založený v roce 1974 jako
součást Wilsonova Centra – Woodrow Wilson International Center for Scholars,
podporuje činnost v oboru humanitních a sociálních věd. Zájemcům o seznamování
se s knihovnou, jejími archivy, poskytuje krátkodobý, maximálně jednoměsíční
grant. Obnos je to skrovný – pouhých 100 dolarů denně. Neexistují formuláře k
vyplňování, stačí sepsat krátký (700 až 800 slov) projekt, poslat curriculum
vitae, dva doporučující dopisy, a zvolit si dobu příjezdu. (Klimaticky
nejpříjemnější částí roku jsou září a říjen.) Žádosti se podávají k prvnímu dni
měsíce března, června, září a prosince, a žadatel se dozví výsledek do šesti
týdnů. Webová adresa a zdroj též jiných grantových příležitostí,
dlouhodobějších a daleko štědřejších, je tato: http://www.wilsoncenter.org/kennan
. Adresa The Woorow Wilson International
Center for Scholars: One Woodrow Wilson Plaza, 1300 Pennsylvania Avenue, NW, Washington,
D.C. 20004-3027.
Teď když
českému zájemci o poznávání světa přestaly bránit důvody politické, leč stále
ho trápí důvody ekonomické, víc energie by měl věnovat pátrání po dosažitelných
příležitostech. Nadačních zdrojů jsou v Americe stovky, tisícovky. Vyžaduje to
píli včeličky a trpělivost světce hledat v tlustých fasciklech, seznamovat se
s kvalifikačními podmínkami, někdy natolik specifickými, že určené peníze
zůstanou ležet ladem (jako třeba v případě požadavku najít Indiána narozeného v
Nebrasce a zajímajícího se o studium latiny). Vyplňovat někdy až protivně
podrobné formuláře a otravovat známé o napsaní doporučujícho dopisu.
A
nenechat se odradit neúspěchem. Většina žadatelů síce neuspěje, ale čím častěji
a na více adresách se člověk ozve, na pravděpodobnosti výhry přibývá. Když jsem
jednou láteřil kvůli dalšímu takovému fiasku, zkušenější kolega mě poučil
případem vytrvalce, který na ulici zastavoval ženy s dotazem, zda by se s ním
nechtěly vyspat. Výsledkem bylo, že sice inkasoval značné množství facek, ale
rovněž hodně často si zasouložil.