Kluk 15let:
Nikdy jsem moc nevěděl, co to znamená, když je někdo křesťan. Pro mě to znamenalo akorát jedno- jó, to znám, to jsou ty babičky v tom kostele. A když to měl být mladý člověk, tak ten byl jednoduše tam nějak přibalen s těma starýma lidma. Tak to totiž celkem funguje na wessnicích a ne
jinak tomu bylo i v té naši. Já jsem byl takhle totiž taky dostkrát v kostele, ale moc chytrý jsem z toho nebyl a když mě nikdo neviděl, nikdo se mě na nic neptal, tak jsem si to tam i odseděl. Ale pak jsem zase dělal věci jako dřív, jen ať se mi daří tomuhle aspoň na nějakou dobu vyhnout a dál ukazovat na sebe, jakýý, že to nejsem machr...
Vlastně mi to bylo tak celkem všechno jedno, hlavně když byla sranda s kámošema a když bylo dost hip-hopu. To mi tak nějak asi stačilo k radosti a nechtěl jsem ani moc vědět víc. O tom, jestli je nějaký Bůh, jsem tak trochu tušil, že asi jo, bo jsem si zase říkal, že to jenom tak ze srandy všechno nevzniklo, ale nevěděl jsem, co to pro mne vlastně znamená. Bál jsem se Boha hledat, protože ta ona představa, že bych se choval jako ty babičky v tom kostele a že bych tam musel být mezi nima nějak moc často mě teda zrovna nepřitahovala :)). V té době mi bylo tak kolem 15 (to už jsme s bráškou Drainem chvíli rapovali) a kdyby mi tehdy někdo řekl, že existuje nějaký křesťanský rap a že do něho jednou budu dělat, asi bych si ťukal na čelo a ptal se "a tys hulil co?". Jenže zhruba někdy tehdy byl Drainoš na jedné akci a tam vlastně uvěřil. Já to tehdy moc (vůbec :) nechápal, jenže ono vypadalo, že on tomu fakt věří. Začal jsem nad tím přemýšlet a vlastně mě to štvalo, protože jsem měl velký strach to příjmout. Dokonce jsem si jednou pro sebe řekl něco v tom smyslu, že teda jako asi Bůh je, ale že nechci, aby mě to snad nějak omezovalo a že tak pro to nechci nic dělat... nebo něco takového. A podobné myšlenky jsem si přehraboval v hlavě ještě nějakou chvíli. Pak nás ale Drain vzal s Duzstym na jednu křesťanskou akci, na kterou jsem se teda zpočátku moc netěšil, ale ono to bylo něco fakt skvělého. Nebyly tam totiž žádné takové ty babičky, ale hromada úžasných lidí. Veškeré moje představy se nějak nechytaly, všechen odpor ze spadl a mně se tam fakt líbilo. A tehdy jsem si poprvé uvědomil, že tohle všechno chci poznat...
Přišel jsem na to, že ať jsem dřív dělal cokoliv, vžycky mi něco pořád scházelo: když jsem chtěl mít třeba svoji pořádně drsnou image, mohl jsem se sice takhle zalíbit ostatním, ale nikdy ne sám sobě, abych byl spokojený...
A takhle to bylo se vším.... vždycky bylo pořád něco "VÍC" a stejně to všecko vedlo akorát tak na záchod :).
Vím, že se teď u toho můžete šklebit, ale já jsem se s tím taky chvilku boxoval- to zase jo :o). Ale zkoušel jsem se za to modlit, přijal jsem Ježíše do svého života a teď už pro mne není žádné "VÍC".
Těch možností totiž v podstatě zas tak moc nebylo, buď Bůh je a nebo není- nic mezi tím. A já se chtěl rozhodnout...
Jenže když se člověk trochu rozhlídne okolo sebe a začne aspoň trochu uvažovat, tak už zná odpověď.
V Bibli je napsáno (Římanům 1:20):
Jeho věčnou moc a božství, ačkoli jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže jsou bez výmluvy. (překlad KMS)
A já byl bez výmluvy...
Tak takhle nějak vypadala moje cesta k Bohu a jsem fakt rád, že jsem se takhle rozhodl. A jsem taky rád, že je tady i u nás spoustu mladých křesťanských sborů, kteří jsou zapálení pro Boha a že to teda není jenom o těch babičkách v kostele. Jsem rád za to, že tady můžeme dělat nějaké ty řachy v tom hip-hopu a že tak můžu cosi šmoulit s bráchama- Drainem (rap), Duzstym + někdy i s dalšíma b-boys (break) a že nám do toho z fošen škrábe DJ
Vlastně mi to bylo tak celkem všechno jedno, hlavně když byla sranda s kámošema a když bylo dost hip-hopu. To mi tak nějak asi stačilo k radosti a nechtěl jsem ani moc vědět víc. O tom, jestli je nějaký Bůh, jsem tak trochu tušil, že asi jo, bo jsem si zase říkal, že to jenom tak ze srandy všechno nevzniklo, ale nevěděl jsem, co to pro mne vlastně znamená. Bál jsem se Boha hledat, protože ta ona představa, že bych se choval jako ty babičky v tom kostele a že bych tam musel být mezi nima nějak moc často mě teda zrovna nepřitahovala :)). V té době mi bylo tak kolem 15 (to už jsme s bráškou Drainem chvíli rapovali) a kdyby mi tehdy někdo řekl, že existuje nějaký křesťanský rap a že do něho jednou budu dělat, asi bych si ťukal na čelo a ptal se "a tys hulil co?". Jenže zhruba někdy tehdy byl Drainoš na jedné akci a tam vlastně uvěřil. Já to tehdy moc (vůbec :) nechápal, jenže ono vypadalo, že on tomu fakt věří. Začal jsem nad tím přemýšlet a vlastně mě to štvalo, protože jsem měl velký strach to příjmout. Dokonce jsem si jednou pro sebe řekl něco v tom smyslu, že teda jako asi Bůh je, ale že nechci, aby mě to snad nějak omezovalo a že tak pro to nechci nic dělat... nebo něco takového. A podobné myšlenky jsem si přehraboval v hlavě ještě nějakou chvíli. Pak nás ale Drain vzal s Duzstym na jednu křesťanskou akci, na kterou jsem se teda zpočátku moc netěšil, ale ono to bylo něco fakt skvělého. Nebyly tam totiž žádné takové ty babičky, ale hromada úžasných lidí. Veškeré moje představy se nějak nechytaly, všechen odpor ze spadl a mně se tam fakt líbilo. A tehdy jsem si poprvé uvědomil, že tohle všechno chci poznat...
Přišel jsem na to, že ať jsem dřív dělal cokoliv, vžycky mi něco pořád scházelo: když jsem chtěl mít třeba svoji pořádně drsnou image, mohl jsem se sice takhle zalíbit ostatním, ale nikdy ne sám sobě, abych byl spokojený...
A takhle to bylo se vším.... vždycky bylo pořád něco "VÍC" a stejně to všecko vedlo akorát tak na záchod :).
Vím, že se teď u toho můžete šklebit, ale já jsem se s tím taky chvilku boxoval- to zase jo :o). Ale zkoušel jsem se za to modlit, přijal jsem Ježíše do svého života a teď už pro mne není žádné "VÍC".
Těch možností totiž v podstatě zas tak moc nebylo, buď Bůh je a nebo není- nic mezi tím. A já se chtěl rozhodnout...
Jenže když se člověk trochu rozhlídne okolo sebe a začne aspoň trochu uvažovat, tak už zná odpověď.
V Bibli je napsáno (Římanům 1:20):
Jeho věčnou moc a božství, ačkoli jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže jsou bez výmluvy. (překlad KMS)
A já byl bez výmluvy...
Tak takhle nějak vypadala moje cesta k Bohu a jsem fakt rád, že jsem se takhle rozhodl. A jsem taky rád, že je tady i u nás spoustu mladých křesťanských sborů, kteří jsou zapálení pro Boha a že to teda není jenom o těch babičkách v kostele. Jsem rád za to, že tady můžeme dělat nějaké ty řachy v tom hip-hopu a že tak můžu cosi šmoulit s bráchama- Drainem (rap), Duzstym + někdy i s dalšíma b-boys (break) a že nám do toho z fošen škrábe DJ
Jan 3.16. Ještě jsem rád za Tebe, zdravím Tě, hledej pravdu a ať ti Bůh moc žehná, budu se za to modlit...
