McMartn

Už přes 1000 let je tento hrad neustále obýván a za tu dobu se zde postupně vystřídali snad všichni panovníci Británie. Každý z nich se zde svým způsobem "podepsal" a vždy alespoň o něco pozměnil architektonickou tvář hradu. A tak jak se střídali králové, tak byl hrad měněn a opravován dle jejich představ. Někteří z nich byli velcí stavitelé, rozšiřovali jej a posilovali především jeho obranou funkci proti případnému povstání či rebeliím. Jiní zase žili v období klidu a míru, a tak mohli hrad upravovat spíše v palácovém stylu. Výsledkem všech těchto stavebních prací a úprav je reprezentativní rezidence, ukrytá za mohutnými (a buďte si jisti, že ve své době velmi funkčními) hradbami.
Vilém Dobyvatel vybral toto místo na okraji saského loviště, vysoko nad řekou Temží, ze dvou hlavních důvodů. Bylo to pouze den cesty od londýnské pevnosti Tower (do té doby královského sídla) a také měl v úmyslu odtud chránit západní přístup k hlavnímu městu. Vnější hradby dnešního hradu se nachází přesně tam, kde byly i za Viléma Dobyvatele v r. 1070. Stejně tak i hlavní val, na kterém stojí Kruhová věž a horní nádvoří. Okolo horního nádvoří měli panovníci své soukromé pokoje od 14. století.
V roce 1170 Jindřich II. nahradil prvotní dřevěnou stavbu za propracovanější kamennou konstrukci - Kruhovou věž, vnější hradby okolo Horního a většiny Dolního nádvoří, i královská apartmá na Horním nádvoří.
V roce 1360 nechal Eduard III. rozšířit hrad. Eduard III. se zde dokonce i narodil. Dal vzniknout rozsáhlé hale sv. Jiří. Tato hala měla sloužit rytířům nově vzniklého Podvazkového řádu.
Kapli sv. Jiří začali stavět r. 1460 za Eduarda IV., ale dokončena byla až o 50 let později za Jindřicha VIII. Kaple sv. Jiří je zasvěcena svatému patronovi Podvazkového řádu, což je nejvyšší britský rytířský řád. Tato kaple se řadí mezi ty nejlepší příklady pozdně středověké architektury v celé západní Evropě.
Oliver Cromwell zabral windsorský hrad po bitvě u Edgehill r. 1642, a ten pak po zbytek Občanské války sloužil zároveň jako vězení i jako ústřední centrum parlamentních sil.
V roce 1648 zde byl vězněn Karel I. Odtud jej převezli do Londýna, kde proběhl soud a následně proběhla jeho poprava. Jeho tělo bylo za sněhové bouře dovezeno zpět do Windsoru a zde byl v kapli sv. Jiří pohřben.
Následovalo období obnovování monarchie a Karel II. se rozhodl z Windsoru vytvořit co nejokázalejší a co nekrásnější hrad. Vytvořil r. 1670 zcela novou část se státními apartmá (state apartments). Na jejich vzniku se podíleli zruční umělci (architekt Hugh May, nástěnné a stropní malby od Antonia Verria, řezbář Grinling Gibbons). Králova jídelna a královnin osobní a audienční pokoj si udržely mnoho ze svých původních prvků (dobový nábytek, koberce, obrazy, kramika, stříbro). Karel II. nechal také vybudovat 5 km dlouhou cestu vedoucí na jih od hradu do velkého windsorského parku.
Jiří IV. byl velkým milovníkem umění a vkusných dekorací. Většina současného vzhledu Windsoru vznikla při úpravách, které Jiří IV. podnítil roku 1820; spolupracoval s architektem Sirem Jeffry Wyavillem. Budovy byly přebudovány v gotickém stylu, hrad byl doplněn o zdobná cimbuří, věžičky a věže. Jeden z nejpozoruhodnějších přírůstků, vytvořených také ze Jiřího IV., byl sál Waterloo. Na stěnách zde visí portréty osobností zapojených do evropské politiky v období porážky u Waterloo (Jiří III., Jiří IV., budoucí William IV, vévod Wellington, polní maršál von Blücher, císaři Rakouska a Ruska, králové Pruska a Francie, papež Pius VII).
Královna Viktorie s princem Albertem si Windsor velmi oblíbili a trávili zde spoustu času. Za královny Viktorie byly státní apartmá od r. 1845 také prvně zpřístupněny veřejnosti.
Princ Albert ve Windsoru nakonec i roku 1861 zemřel na tyfus a byl pohřben v honosném mauzoleu, které mu Viktorie nechala vystavit v zámeckém parku.
Během II. světové války se Windsor stal domovem mladé princezny Elizabeth a Margaret Rose, zatímco jejich rodiče podporovali válečné úsilí v Londýně i po celé zemi. Královna dnes pravidelně hrad užívá a tráví zde obvykle své víkendy.
Historie 20. století je poznamenána velkých požárem, který zde propuknul 20. listopadu 1992. Oheň vznikl v soukromé kaplí nešťastnou náhodou. Látkový závěs se dostal do kontaktu s bodovým světlem a poté se vznítil. Oheň spolykal 1,5 milionu galonů vody, bojovalo se s ním 15 hodin a bylo poškozeno přes 100 místností (přibližně 1/5 hradu).
Ihned se rozběhly akce na záchranu této kulturní památky. Po dobu 5 let se zde intenzivně pracovalo na tom, aby byl hrad co nejdříve návracen do své původní podoby a krásy. Tato snaha vyústila v jeden z největších záchraných projektů vůbec. Aby byly získány finance na opravu, tak královna nechala zpřístupnit státní pokoje v Buckinghamském paláci, vždy na červenec a srpen. Zisk ze vstupného pokryl 70% nákladů a zbývajících 30% bylo uhrazeno z rezervních úspor určených na údržbu hradu a z fondu na údržbu královských paláců. Bylo využito mnoho uměleckých řemeslníků a stavitelů. Na počest úspěšné rekonstrukce uspořádala královna v obnovených místnostech děkovací repeci pro 1500 stavitelů, kteří se na tomto veledíle podíleli. Poté zde ještě oslavila se svým manželem princem Philipem zlatou svatbu a při té příležitosti se zde konal velkolepý ples.

Tyto úžasné místnosti jsou vybaveny nejkrásnějšími uměleckými díly z královské sbírky (malby od Rembrandta, Rubense, Canaletta, Gainsborougha.. je zde i slavný trojportrét Karla I., jehož autorem je Sir Anthony van Dyck).

V roce 1992 propukl na hradě ohromný požár, který zničil nebo částečně poškodil více jak sto pokojů. Jen šťastnou náhodou byly zasažené pokoje v té době více méně prázdné, a tak bylo zničeno minimum uměleckých pokladů a ceností. Velmi kvalitně provedené restaurační práce byly dokončeny v roce 1997, pracovali zde ti nejlepší evropští umělci-restaurátoři.

Patří mezi nejbohatěji vyzdobené interiéry hradu. Otevřeny pouze v zimních měsících. Byly vytvořeny r. 1820 jako součást nových královských apartmá, určených výhradně k soukromému užití. Pak byly využívány královnou i pro oficiální zábavy. V roce 1992 je také zasáhl požár, ale podařilo se je opravit do původní podoby. Semi-state rooms se skládají z Green Drawing Room, Crimson Drawing Room, State Dining Room a Octagon Dining Room.

Patří mezi ty nejlepší ukázky gotické církevní architektury na území Anglie. Výtavba začala roku 1475 za panování Eduarda IV. a trvala celých 50 let. V kapli jsou hrobky deseti britských panovníků: Eduard IV., Jindřich VI., Jindřich VIII., Karel I., Jiří III., Jiří IV., William IV., Eduard VII., Jiří V. a Jiří VI. Je duchovním domovem nejvyššího britského rytířského řádu, a to Podvazkového řádu. Otevřena denně kromě neděle, kdy se zde slouží mše. Za kaplí sv. Jiří je vchod do Albertovy kaple (Albert Memorial Chapel). Ta byla přestavena na rozkaz královny Viktorie, aby tak uctila památku svého muže Alberta (zemřel r. 1861). Kaple sv. Jiří stále zůstává aktivním duchovním centrem a pravidelně se zde konají bohoslužby. Zajímavé je, že kaple příslušní králi, není vázaná ani biskupovi ani arcibiskupovi. Je spravována děkanem a kanovníkem windsorským. Ten je společně s jeho pomocníky a ministranty nazýván jkao college of St George. Odehrálo se zde také mnoho královských svateb, ale bohužel i pohřbů.

Na celém světě nenajdete slavnějí dům pro panenky. Tento nádherný domeček je mistrovským dílem, jehož autorem je Sir Edwin Lutyens. Domoček byl věnován jako dar v roce 1924 královně Mary. Světová rarita, jedno z největších lákadel a zajímavostí hradu.

Tato galerie nabízí návštěvníkům hradu speciální výstavy, které se vždy po čase mění. Výstavy jsou připravovány z materiálů z královských depozitářů, sbírek a královské knihovny.
Aktuálně probíhá výstava Královské svatby 1840 - 1947 (do 11. května 2008).
Výstava byla otevřena k příležitosti výročí diamantové svatby Její výsosti královny Alžběty II. s Jeho výsostí princem Philipem, vévodou z Edinburghu. Výstava zachycuje příběh pěti královských svateb, které se v uvedené době udály. Je zde spoustu fotografií, dokumentů z královských archivů, vzácné upomínky a jsou zde dokonce i kouzelné svatební dary, které si členové královské rodiny věnovali.
Další výstava bude věnována Jeho výsosti princi z Walesu - Charles totiž bude slavit 60. narozeniny.

Britský nejvyšší rytířský řád vzniknul roku 1348. Založil jej Eduard III. Členové řádu jsou vybírány panovníkem a patří mezi ně cizí monarchové nebo i bývalí premiéři. Duchovním domovem řádu je kaple sv. Jiří.

Ačkoliv je Windsor tak moc starým sídlem, tak i dnes hraje významnou roli při plnění oficiálních povinností královské rodiny. Královna užívá hrad jako svůj soukromý domov, kde obvykle tráví víkendy, i jako královskou rezidenci, kde vykonává jisté formální úkony. Každoročně zde pobývá měsíc v období Velikonoc, od března do dubna (známé jako Easter Court). Během té doby hostí při speciálních večeřích vzácné osobnosti, ať už z oblasti poliky či jinak veřejně činé, prostě známé osobnosti. Královna zde také tráví týden v průběhu června, kdy se účastní bohoslužby Podvazkového řádu a o pár dní později jede na královský dostih do Ascotu. Při ceremonii Podvazkového řádu se schází všichni stávající členové tohoto rytířského řádu, aby se účastnili bohoslužby v kapli sv. Jiří. Předtím ještě královna poobědvá s těmito rytíři v sálu Waterloo. Všem novým rytířům je udělen tento řád udělen osobně od královny (v Garter Throne room). Windsorský hrad je často užíván také k tomu, aby zde královna mohla hostit státní návštěvy z cizích zemí, prezidenty a krále. Když má přijet takováto návštěva, tak dle zvyky přijede kočárem taženým koňmi na Horní nádvoří, kde je vítá a vzdává jim hold vojenská stráž. Tradiční státní banket se koná v sále Sv. Jiří (55m dlouhý x 9m široký), u stolu se sejde až 160 hostů.